Ionin svět - Články

Novinka

Thu, 29 Mar 2012 20:42:37 +0200

Už jsem nějak zapomněla jak se mi podařilo ji vytvořit... každopádně se mi strašně líbí...

Nová colorka

Tue, 20 Mar 2012 08:34:07 +0100

Sice je jen jedna ale mám jich doma aspoň tunu ale jsem prostě líná je vystavit...

Horory na dobrou noc

Wed, 14 Dec 2011 18:13:08 +0100

První díl této knihy jsem objevila nedávno v KJM a čistě ze zvědavosti jsem si ji půjčila. Byla pro mě překvapením a z hororů které jsem přečetla mi běhal mráz po zádech. Ani druhý díl mě nezklamal. Druhý díl nabídl odlišnější horory. Jsou delší detailnější a… a děsivější. V těchto hororech nejde o zombie či masové vrahy. Autor nám ukazuje, žei ve svých blízkých se občas pleteme. Pravděpodobně bych jako příklad měla uvést povídku Spálený. Mladý chlapec zde odjíždí na dovolenou se strýcem a tetou na dovolenou k moři. Z neznámých důvodů ho ale teta sebou vzít nechce.Tim později lituje že s nimi jel, vždyť se pohádali i kvůli opalovacímu krému, a to ještě ani neodjeli. Strýc se tvrdohlavě opaluje na nejhorším slunci a čím dál víc připomíná chodící mrtvolu. Kůže na lebce mu popraská kůže se sloupe a nahradí ji mokvavé, hnisavé boláky. Strýc navíc smrdí jako kuře. A jednoho dne ho najdou mrtvého na pláži, prý naprostý skrat organizmu, jakoby se uvařil. Jeho teta, ale nevypadá jako by jíto vadilo. Po příjezdu tráví Tim u své tety poslední večer. V noci si, ale dá dvě a dvě dohromady. Přistihne tetu, jak vylévá všechny opalovací krémy do velké plechovky s nápisem ROSTLINNÝ OLEJ PRONTTO-PRO RYCHLEJŠÍ SMAŽENÍ.

Nečekané že??

Hana

Mon, 19 Sep 2011 08:26:42 +0200

Hana by měla být postava mé nové povídky

Oko

Mon, 19 Sep 2011 08:24:28 +0200

Tohle jsem vytvořila včera večer

Tohle je z dnešního rána

Colorky

Mon, 19 Sep 2011 08:21:21 +0200

rozhodla jsem se založit novou rubriku na téma colorky do kterých jsem se nedávno zbláznila doufám proto že se budou líbit.

Přátelé smrti

Wed, 20 Jul 2011 15:08:54 +0200

Již dlouho jsem nic nepřidala a taky mě to mrzí. Na blog, ale teď budu mít hodně času takže s tím něco udělám...

Nedávno jsem se podívala na tuhle práci... i když kresba není nic moc, ale příběh je oduševnělí a smutný...

Kdokoliv kdo může- podívej se na to!

http://www4.ncsu.edu/~jtphilli/fla_death.html

Nové obrázky

Fri, 13 May 2011 21:05:11 +0200

Změna

Tue, 18 Jan 2011 13:24:44 +0100

Jak si někteří všimly blog prošel zásadnímy úpravamy, dále očekávejte novou povídku a taky jsem se rozhodla že přidám nějaké novinky.

Lidičky pozorrrrr

Thu, 11 Nov 2010 18:13:46 +0100

Právě se mi donesla správa megalomanských rozměrů!!!!

Přímo k nám do Brna zavítá BUDOSHOWWWW

Hayashi
Traubova 20, 602 00 Brno
tel: +420 776 258 926
pracovní doba: po-pá 10.00-18.00 hod

předprodej zahájen od 20.října 2010
------------------------------------------------
Copy servis
Solniční 12, 602 00 Brno
tel: +420 542 218 550
pracovní doba: po-pá 07.00-19.00 hod

předprodej zahájen od 20.října 2010
------------------------------------------------
Ceny vstupenek v předprodeji:

Děti do 5 let: zdarma
Děti do 10 let: 150,- Kč
Studenti: 250,- Kč
Dospělí: 300,- Kč

Více na www.budoshow.com

Fujiwara Sumire

Thu, 26 Aug 2010 17:36:30 +0200

Fujiwara Sumire

Věk: 15

Rodina: otec Itoe vůdce klanu, bratr Matsuo, matka Amami

Rasa: člověk

Oči: azurově modré, po aktivaci Shukketsuganu jí oči zrudnou do karmínové

Vlasy: jsou stejně jako oči azurově modré

Hodnost: neurčena, schopnosti jsou Jouninské

Vesnice: neurčena

Zbraně: dýka a ze svitku luk s šípy, které jsou v pouzdře připnuté u pasu

IQ: 189

Má ráda: ledovou kávu, klid, ticho a když se jí nikdo na nic neptá

Nesnáší: takový blbý otázky, na který musí stokrát odpovídat, Orochimara a všechny hady

Přátelé: neurčeno

Kekkei Genkai: Je to pomocník v zaměření jejího klanu. Udává pohled divé zvěře při lovu. Jejich pohyby jsou plynulé a tiché. Jejich zrak vidí tělesnou teplotu a mozku napovídá smrtící pohyby v dané situaci. Dle levelu tohoto Kekkei Genkai jsou pohyby lovce dokonalejší a přiroznější. 3 level je ovšem nejkrytičtější. Pokud je tělo 3 levelem moc namáháno začíná se ovlivňovat mozek a člověk se postupně dostává na úroveň divé zvěře.

Prohlášení

Thu, 26 Aug 2010 10:31:39 +0200

Ahoj lidi,

moc mě těší že někdo na můj blog chodí, ale vadí mi že nic nepíšete. Moc by mě potěšilo kdybyjste obšas napsali něco do komentů a občas hlasovali v anketách. Tak prosím naťukejte na tý klávesnici aspoň pár komentů ať tu nechcípnu nudou.

Deník nejhorší kámoš co je 7

Tue, 15 Jun 2010 21:34:05 +0200

"Fugako! Co je tak nutné, abych opustil důležitý výslech? A k tomu všemu potom s tím svým poslíčkem
jít zburcovat hlavu rodiny Hyuuga?" zeptal se nebezpečně vyhlížející chlap s šátkem na hlavě, a z ksichtem jako buldok. Za zadkem toho motorkáře (soudim tak podle vzhledu) trtal ještě týpek vo holi s levandulovíma očima a divným pohledem.

"ONA." řekl a ukázal na mě prstem.

"Ukazovat na lidi prstem je neslušné. To tě doma nenaučili?" zeptám se ho klidně.

"Ta má nějakou náturu." řekne ten motorkář zvaný Ibiki.

"Jo si pište že jo." opáčím já na to.

" A je taky sakra drzá." řekne ten vocásek.

"Ibiki potřebuju tvou pomoc. Ta holka se mi nějak nezdá. Itachi je v dezolátním stavu a když se zeptám ženy co se stane řekne mi že jí Sasuke říkal že ona říkala že ovládá Jyuuken a navíc se jak vzduch oběví u severní brány." vysvětlil Ibikimu Fugako.

"Hele, tak za prvý buďte rádi, že ten stav je vůbec dezolátní, jo? Měl bys mi děkovat, že se vůbec hejbe. A za druhý já se tam neoběvila jako vzduch ty mago** abys věděl tak mám dost hustý štígro páč já zdrhla nějakejm pošukům co mě 4 týdny táhli do nějaký spi**** deštný kvůli spi**ný** Jyuukenu." za tohle jsem si vysloužila ránu do břicha od toho levandulovího pošuka co stál Ibikimu za prdelí. To fakt přehnal, takže jsem čapla sešívačku a dala mu hetshot mezi voči.

"Sežer si to ty kriple! "

Uchiha a motorkář mě každej spacifikovali jednu ruku a by nám náš Hyuuga nepřišel o celou hlavu.

"Pusťte mě nebo to tu rozsekám, rozmlátím a zlikviduju!!" křičím na celé kolo. Pak se uklidním a povolím svaly. Ti dva mě pustili a já jsem si z Hyuugou -který teď měl přes ksicht nakřivo rudou 2 palcovou lajnu- vyměňovala vražedné pohledy.

"Tak nám řekni co se stalo!" řekl ostře Ibiki.

"OMG, ta hlava je spálená že jo?" řeknu a nevnímám otázky.

"Grrrrr už chápu proč je Hyashi tak naštvaný, tahle by těma svýma otázkama urazila i hluchýho."

"Héééé? Je ti jasný že mě tu zdržujete že jo?"

"Cože?" vykřikli všichni na jednou.

O půl hodiny později

"Já ji zabiju." vrčel motorkář když jsem mu po dvacáté šesté odpověděla ať mě odvedou k tomu co to tu vede, abych si mohla stěžovat.

"Ne, vy mě nezabijete, na to jste moc pomalej." zašeptám a objevím se za ním s klidným baf.Pak jsem vylítla z místnosti a vyběhla k největší budově se znakem Hokage.

Vlezla jsem dovnitř a zaklepala na dveře.

"Dále."

"Nazdar nazdar bazar." zdravím a
sednu si do křesla.

"Copak potřebuješ?" otázal se stařík a mírně se pousmál.

"Takže ta vaše policije mě zatkla, že jsem vám dala do kupy toho haranta Itachiho. No a vzali mě k nim na ústřednu, kde jsem byla podrobena divnýmu výslechu, zbili mě a pak ještě ke všemu mi vyhrožovali. Abych to zhrnula tak mě z mý domoviny unesli pošuci z deštný a to jen kvůli tomu že bez jakýho si byakuganu ovládám jyuken, pak mě ten pošuk Uchiha málem zabije a nakonec mě zmlátí levandulová voda o holi," řekla jsem a pak ještě dodala " doufám že mu ten hetshoot sešívačkou ukázal že nejsem nějakej magor."

"Aha, abych tomu rozuměl, tak potřebuješ azil?"

"JO. Dokud ty, ale budu tak chci někoho kdo mi pomůže s tréninkem. Prej mám dle Sasukeho maminy vlohy pro bleskovej či ohnivej element, navíc ovládám Jyuuken takže

IMVU

Wed, 02 Jun 2010 12:41:59 +0200

Aojky,

mám tu novinku! Nedávno mi jeden můj americký kámoš napsal o webovce co se jmenuje IMVU.com je to docela dobrý tak to zkuste... Sice se tam musí stahovat, ale stojí to za to!!

Deník nejhorší kámoš co je 6

Thu, 27 May 2010 14:26:08 +0200

24. července 2009

"Hokairu-chan!" ozvalo se nebo neozvalo.

"Hokairu-chan., probuď se!" ozvalo se znovu. Pomalu jsem otevřela oči a koukám co se děje. Nade mnou se skláněl Sasuke.

"Brý ráno Sasuke."

"Tobě taky, pojď mamka tě zve na snídani a pak půjdeš s tátou na stanici." řekl a pomohl mi na nohy, Itachi ještě ležel.

"Co Itachi?" zeptal se Sasuke a podíval se na bratra.

"Bude v pohodě večer se probral a já mu zkontrolovala rány."

"Itachi?" zeptám se a mírně s ním zatřesu. Pomalu otevřel oči.

"Dobré ráno marode." prohlásím s úsměvem.

"Dobré." protáhl se Itachi a udivoval se že se už může hýbat.

"Ruce máš, koukám zdravé, ale nohy si moc nenamáhej." pak jsem mu pomohla
na nohy a podepřela ho, načež jsem se vydala za Sasukem. Došli jsme ke dveřím na druhé straně chodby a vešli, Sasukeho mamka řekla ať nezavíráme aspoň že se tu oteplí. Pak vypískla protože do teď byla otočená zády a když se otočila, všimla si Itachiho.

"Dobré ráno, doufám že jste se dobře vyspali." řekla jsem a úplně zapoměla na to že se s Itachiho tátou nebavím. Pomohla jsem Itachimu si sednout a sama jsem se posadila vedle něj. K snídani jsme měli výtečné a u Sasukeho oblíbené rýžové koule a čaj.

"Myslím že už mě Itachi nebude potřebovat, zranění se mu hojí rychle a pozítří může znova trénovat." řekla a rozhovor jsem směrovala k Sasukeho rodičům.

"Výtečně."

"Mimochodem Itachi tvůj taťka ovládá Kekkei Genkai vašeho klanu a ty bys ho měl ovládat taky ne? Tak proč jsi ho na mě nepoužil?"

"Měl jsem po misi a použil jsem jednu složitou techniku a medik z klanu mi doporučil abych Sharingan aspoň dva dny nepoužíval."

"Jo ták."

Po snídani jsem se všemi rozloučila a v doprovodu Sasukeho tatíka se vydala na stanici.

"Už tam budem?" otážu se.

"Ne." klidně odpoví.

"Už tam budem?" znovu.

"Ne!" je naštvanější.

"Už tam budem?" zase.

"NE!" už je naštvanej.

"Už tam jsme?" a zas a znova.

"JO!" jupí.

"No proto."

Stojíme před dvou patrovou budovou. Na přední stěně mají znak klanu Uchiha na zeleném poli ve tvaru čtyřcípé hvězdy.

Pan Fugako jak se Sasukeho tatik jmenuje šel dál a já jako ocásek jdu za ním.

"Fugako, co ty tady, dnes máš volno ne?" zeptal se Fugaka jakýsi tupec se znakem Uchiha klanu.

"Dnes mám volno, to je pravda, ale potřebuju něco vyřídit. Vydíš tu holku? Z čista jasna se objevila poblíž severní brány, zmlátí mi syna toho druhého vystraší a pak přijde domů vrátího do původního stavu a vůbec jí nevadí že, je vlastně zatčená." vylíčí potichu, abych ho neslyšela.Já ho slyšela, ale a to dobře.

" On si začl! Není to moje vina že po člověku začne házet ty vostrý kovový věcičky a řvát na vás ať mu nenadáváte, jenže mu zkuste vysvětlit že tenhle obličej" poukážu na svoji tvář " není
žádný ježek co zhání bodliny. Jo a mimochodem mě to vážně nevadí, že sem zatčená a víte proč? Lepší být zatčená u lidí, kterým to myslí než být unesená lidmi kterým přeskočilo."
řeknu v klidu a přitom si prohlížím jednu fotku domu, který hoří a kolem něj trtala kopa lidiček se zelenou vestou na které je ten znak co je na týhle budově.

"Pojď s námi. Hinoru, zavolej Ibikiho a někoho s klanu Hyuuga." řekl Fugaku a šel se mnou k nějakému stolu. Tam si sedl proti mně, já se posadila taky a zírala jsem na něj.

"Takže jméno?" zeptal se Fugako a horečně něco psal na papír.

"Hokairu la Re Elen Nizuiru." řeknu sladce. Jó jsem borec v lhaní.

"Bydliště?"

"Internátní sportovní škola v ČR."

"Dosažená hodnost?"

"Hodnost? Co to je?"

"Buď genin, chuunin nebo jounin."

"Chuunin?"

"Pohlaví?"

"To je snad vidět ne?"

"Takže něžné pohlaví."

"Kdo je u vás něžnej? Chcete snad vidět jak sem něžná?"

"Vesnice?"

"Vesnice v mrakodrapu ty vole."

Najednou se ozvala rána, do budovy vešel někdo hodně naštvaný. No, tak je uvítám po svém. Hezky jsem postavila židli na zadní nožičky, svoje dolní končetiny jsem si hodila na stůl a jala jsem se houpat.

Pak se ozvala další rána, to už bylo od těchhle kanceláří.

Deník nejhorší kámoš co je 5

Fri, 30 Apr 2010 16:22:57 +0200

"Když už o tom mluvíme, ten tvůj táta je takovej pořád?"

"Ani ne, ale vypadá to že ho to moc nenadchlo."

Z rozhovoru nás vytrhla Sasukeho máma.

"Tady je deka." podala mi balíček "polštář," podala mi něco načechraného, "a tady máš něco k snědku." podala mi tác s rýžovými chlebíčky a čajem a slastně jsem ho snědla.

"Moc děkuji."

"Nemáš zač. Sasuke je teprve odpoledne, co kdybys ji provedl po Konoze?"

"Jo rád."

O 3 hodiny později

"Ty vado, spolkla bych balvan." zasténám, když se vracíme po prohlídce Konohou.

"Já taky. Jenže balvan je na mě moc velkej radši bych hřebíky." oba jsme se rozesmáli.

Pak se Sasuke zarazil a koukal na oblak prachu před námi. Ta šmouha nabrala podoby žlutého cosi, za tím cosi se řítilo pro změnu nějaké zelené cosi, a to ještě na to žluté cosi volalo cosi čemu nerozumím. Když se to blížilo, uvědomila jsem si, že na něj volají Naruto stůj. Když to mělo proběhnout kolem mě, chytila jsem tu žlutou šmouhu, za něco, co bylo na té šmouze zelený.

"Koukej mě pustit!!" křičelo to div, že neohluchnu. Pak jsem nasadila tón učitelky a spustila:

"Ne, támhle ti pánové tě na něco asi potřebují a zdá se, že hodlají vyjednat trest za tvé rošťárny mladíku." Sasuke po mých slovech vybuchl smíchy a musel se držet za břicho. Pak doběhli ty zelený cosi, načež se vyjevilo, že ho honí kvůli nápisu na budově hokage.

"Ty jedna malá blbá-" Naruto nedokončil dala jsem mu pohlavek a udělala šílený pohled aby si to co řeknu řádně zapamatoval.

"Zkus se mě dotknout a zhebneš dřív, než řekneš baka ." jeden z těch zelenáčů po mě hodil pohled typu:Fakt?

"Sasuke dem, mám hlídat tvýho bráchu, takže se pudu připravit."

"Co si myslíš, že jsi zač?" okřikl mě Naruto, někde měl asi něco, co mu dodávalo tu hiperaktivitu a debilitu. Otočila jsem se k němu a jasně recitovala z filmu Beowulf.

"Já jsem trhač, lamač, bodač a sekač, já jsem ztělesnění nebezpečí a nelítosti,
já-jsem-Hokairu." teď Naruto jen čučel, načež ho zelenáči čapli a někam vedli.

"To bylo hustý."

"Spíš bych řekla, že mi ujeli nervy a navíc je drzej." vyjelo ze mě na Sasukeho poznámku.

O 2 hodiny později

"Dobrou noc Hokairu-chan." řekl Sasuke když mě nechal s Itachim. Nemám z toho dobrý pocit, já mu způsobila zranění a já můžu za to v jakém je stavu.

Chvíli jsem myšlenkami zamířila k těm, co mě unesli. Možná mě hledají, možná už ne. A co teď dělá trenér? Zdalipak mu došlo, co se stalo. Možná že ho za pár dní zahlédnou v té kamené a když zjistí, kde jsem zmizela vydá se do Konohy a bude mě hledat.

Najednou se Itachi pohnul, pomalu otevíral víčka a zjišťoval kde je. Zkusil si sednout, ale zesláblé ruce mu pomohly zase na postel.

"Tak si vzhůru? Sorry, že sem tě tak zrychtovala, ale ty sis vo to prostě koledoval. A mooc se nehejbej protože bych tě nerada měla na svědomí." řeknu a pomůžu mu si sednout.

"Kde to jsem?"

"Heh u sebe doma." on se rozhlédl kolem. " Nemusíš děkovat ani říkat : Děkuju že jsi mi pomohla. Diď díky mý vochotnosti se jen můžeš hejbat že, jo?" dodám ironicky.

"Díky." řekl a já se divila že se utoho snad dokonce i přemáhal a to podle mě vůbec nemělo co dělat se zraněními.

"Nemáš zač."

"Ty, kde jsi se naučila ten Jyuuken?"

"Trenér trávil nějaký čas v Japonsku, a když se vrátil zpět začl trénovat u nás v internátě bojová umění, pak jsem tam přišla já a rodiče mě zapsali k němu na hodiny, od 6let jsem trénovala různé styli v Kung-Fu a když mi bylo jedenáct -" vylíčila jsem mu co se stalo pře 4 roky a pak ještě proč jsem tady. Jen poslouchal a u toho měl různé poznámky. Pak jsem mu řekla že mu vyměním obvazy a pak ať se ještě vyspí, že když se probral už nemám důvod ho hlídat.

"Můžeš tu ještě zůstat?" zeptal se a já mu s úšklebem odpověděla:

"Tak jó."

A pak jsem mu zkontrolovala rány a znovu mu je zavázala. Rudá jsem byla jak rajče a aby si toho nevšiml párkrát jsem ho sprdla ať se nevrtí.

"Tak přeju dobrou noc." popřeju Itachimu a pomůžumu si lehnout na bok. Pak se sama opřu o zeď a dívám se jak usíná, je milí ale věta děkuju mu asi dělá problém.

Deník nejhorší kámoš co je 4

Fri, 30 Apr 2010 16:21:28 +0200

"Tati nechtoho ona ho hodlá vrátit do normálu."

"Hmmmm."

"Hmmm? Jak hmmm? Spíš děkuju mnohokrát ne?" řeknu nakvašeně.

"Nech toho Hokairu, ukážu ti kde má brácha pokoj."

"Jasně, ale buď si jistej že to dělám pro tvý, bráchovo a vaší mámy dobro." a navyslovení každýho označení člena rodiny jsem dala důraz. Pak mě Sasuke vzal za ruku a vedl mě znovu kolem zahrady, pak zabočil za roh a dovedl mě k němu do pokoje. Položila jsem ho na zem a po Sasukeho přemlouvání mu stáhla triko. Pak jsem s ním zavedla krátký rozhovor co budu dělat já a co on:

"Slib mi že nohy mu budeš napravovat ty!"

"Bože ženský..."

"Nani? Já tě uškrtim!"

"To chci vidět."

"Neuvidíš! Použiju na tebe svůj ultimátní styl: ULLLECHTÉÉÉJ!" vykřiknu a skočim po něm načež ho začnu lechtat, až jsem myslela že si učůrl nebo si usral.

" Ses podělal, že jo?"

"Ne, jen si pšouk."

"Ty si prase."

"To máš fuk... dáme se do práce ne?"

Ukázala jsem Sasukemu co má dělat aby svaly uvolnil, abych se pak mohla postarat o zbytek. Itachy z vyčerpání upadl, do něčeho čemu se nedá říkat ani spánek ani bezvědomí. Což mě uklidnilo(hádej proč...). Pomalu jsem ho udeřovala do bodů a pak je prohmatala. Pak jsem došla k ranám do Tenketsu, teď teprve jsem si uvědomila že triko a kůži má mírně popálené.

"Sasuke, nemá tvá máma něco na popáleniny?"

"Jo, když jsem trénoval Katon tak mi potírala popáleniny takovou mastičkou."

"Tak hele, zeptej se tvý mamky jestli si ji nemůžem pujčit."

"Jasnačka."

Sasuke vyskočil na nohy a běžel splnit úkol, který jsem mu zadala. Na mýstech kde jsem mu zasáhla Tenketsu měl rudé puchýře. Zatím jsem si je prohlížela a prohlížela si vlastní prsty, byli v pořádku. Proč tedy je Itachy popálený?

Pak vešel Sasuke v závěsu se svojí mamkou.

" Co se stalo?" řekla a já i ona jsme začli mastí Itachimu potírat popálená místa.

"Sama nevim."

" Možná máš vlohy pro ohnivý nebo bleskový element a při útoku ho nechtěně mísíš s chakrou."

" Hmmm,"

Když jsme Itachimu potřeli všechny popáleniny, Sasukeho maminka se posadila vedle Sasukeho a ten jí vylíčil, co se stalo, přitom hleděla na mě a dívala se, jak si vedu.

Tenketsu byli hůř napravitelné, ale i tak mi trenér řekl, že pokud se něco stane, musím umět vrátit poranění po Jyuukenu spět do normálu. Stačí proto jen to co zablokování spůsobilo a to chakru. Podle toho co mi řekla Sasukeho máma mám ohnivou nebo bleskovou podstatu, takže se musím soustředit na to aby chakra byla čistá. Položila jsem ruku na místo kam jsem udeřila Itachiho a vpustila do něj svou chakru. Pak jsem místo pomalu chakrou masírovala a vtahovala ji zpět do rukou. Každý bod jsem takhle uvolnila a když jsem byla hotová sekla jsem sebou a hluboce oddechovala.

" Teď bude spát jak nemluvně, jen na něj přes noc někdo musí dohlédnout." Sasuke a jeho mamka se usmáli a jeho mamka mi řekla:

"Myslím že na to budeš nejvhodnější ty. Řeknu to manželovi a pak ti donesu na noc nějakou deku." pak se zvedla a odešla.

"Zalíbila ses jí." řekl Sasuke když mi pomáhal s postelí a přenesením Itachiho do postele

Deník nejhorší kámoš co je 3

Thu, 01 Apr 2010 18:26:32 +0200

Rozeběhl se na mě a ku jeho nevýhodě jsem mu dala ránu Jyuukenem přímo do hrudi, zapotácel se a já toho využila a zasipala ho dalšímy ranami nejen do jeho tenketsu, ale i do jeho vitálních bodů. Celkem 20krát jsem se dotkla jeho těla. To už nevydržel a začal zvolna padat na záda. Rychle jsem ho chytla a opatrně ho položila na zem, jeho tenketsu jsem zablokovala jen na končetinách takže byl při vědomí. Teď jsem si uvědomila že ten prd sem přiběhl taky a klečí vedle bráchy.

"Někdy bys neměl podceňovat nepřítele. Mymochodem co je to ten klan Hyuuga?? Já se přiznám, ale vážně nemám šajna co je to ten Hyuuga klan zač." úškleb na mé tváři naznačoval že nelžu.

Zvedla jsem se a namáhavě čapla toho černovláska u pasu( rudá jak přezrálý rajče), hodila si ho přes rameno a i přes nadávání to ho prda, jsem se vydala k té bráně.

"Stát! Co jsi zač a koho to neseš?" křikl někdo na mě od tý brány. Byl to vysokej chlap s trikem na kterým byl nějakej znak. Mýsto odpovědi se jim naskytl pohled na mí záda a na hlavvu černovláska kterou jsem čapla za culík a vytáhla ji aby na ni viděli.

"Osobně se jmenuju Hokairu, a tyhle dvě majestátnosti vůbec neznám."

"To je, ale problém." mýnil ten druhý s kterým se ten první bavil.

"To vysvětluj těm kvůli kterým jsem tady." mýním já na to a dojdu k němu tak aby viděl řádně ještě jednou co to nesu.

"Itachi?" otázal se načež jsem cítila, jak černovlásek napnul všechny svaly v těle aby zvedl hlavu což se mu nepovedlo.

"Nevrť se těma, rukama a nohama celej den možná i dýl nepohneš. Si myslíš že jsem používala jen Jyuuken či co?" zeptám se ho " Hele, pánové jestli mě nepustíte tak ho neodblokuju a bude s toho dne takovej měsíc a půl." řeknu výhružně. Ten jeden se podíval na to škvrně.

"Sasuke doveď je k vám domů, otec je doma, až Itachyho vrátí do normálu, řekni mu, ať ji odvede k nám na stanici." řekl ten s tím znakem. Kluk jen důležitě přikývl a jal se mě vést dál.

Došli jsme k další bráně, na ní byl ten samý znak jako měli ti sourozenci i ten týpek co byl u brány. Katakanu jsem jakš takš ovládala, a Japonštinu jsem si oprášila hned od chvíle kdy se ti dva co mě unesli začali bavit v tý hatmatilce. Vono je to divný, všem bylo známo že Japonsko je neobydlená země tudíž proč se učit Japonštinu? Správná odpověď zní: Trenér to chtěl. On sám mi při tom trénování řekl že v jedné vesnici v Japonsku se Jyuuken naučil, nemohla jsem si to nechat ujít tak jsem ho přinutila aby to do mě hustil. :-)

"Tak a jsme tu." oznámil mi kluk, čímž mě vytrhl z jistého stavu čumění se do blba a chozením za ním. Jemu to pravděpodobně neušlo protože se potutelně usmíval.

" Čemu se křeníš?" zeptala jsem se ho a dala mu mírně do hlavy, oba jsme se usmáli.

"Ty co je zač ta vaše Konoha?"

"Je to ninja vesnice, jedna z hlavních pěti, vede ji Hokage, je to milí člověk. V naší vesnici jsou 2 klany které mají kekkei genkai, jsou to klan Uchiha a Hyuuga. Já a brácha patříme do Uchiha klanu a ten ovládá kekkei genkai Sharigan... Jiak jsou tu další klany, ale ty žádné kekkei genkai nemají, třeba Yamanaka, Nara a jiné." vysvětlil.

Pak odbočil na malé schody, které vedly k jednomu domu. Vešel dovnitř a hlasitě pozdravil. Vydal se dál a já ho opatrně následovala. Chvilka cesty ponurou chodbou mi vynahradil pohled na zahradu domu vedle které vedla hlavní cesta do všech pokojů. Došel do jednoho a hlasitě pozdravil.

"Otosan, Kasan! Vedu menší návštěvu." oznámil hlasitě.

Když jsem vešla neušel mi pohled toho muže, kterém Sasuke říkal Táta, oproti tomu jeho máma se na mě prvně usmála než si všimla že si nesu jeho syna přes rameno. Vymluvný pohled a koktání naznačilo kdo za to může-

"Nóó, jak to říct... t-to byla ta-aková nehoda."

Ten muž se začal mračit ještě víc a provrtával mě pohledem. Pak se jeho oči zbarvili z tmavě hnědé do ruda. Kluk přede mě sločil a mával rukama, div že mi jeden prst nevrazil do nosu.

Andělé a démoni-recenze

Mon, 29 Mar 2010 19:02:00 +0200

ČUS,

nedávno jsem dočetla, knihu andělé a démoni, takže jsem se dnes trochu prokopala blogem a rozhodla se napsat něco o téhle knize.

Dan Brown-výtečný spisovatel- vydal první knihu dobrodružství Harwardského učitele a Ikonologa Roberta Langdona. Robert je díky svým znalostem přizván k pomoci při vyšetřování Leonarda Vetry-vědce který se pokoušel o spojení náboženství s vědou- která se odehrává ve vědeckém ústavu CERN v Švýcarské Ženevě. Nakonec se ovšem ukáže, že vše není tak jak se zdá, z obyčejné vraždy se vyklube spiknutí a boj o zachování Vatikánu.

Ilumináti se vrátili a jsou silnější než kdykoliv předtím.

Deník nejhorší kámoš co je 2

Thu, 18 Mar 2010 16:00:07 +0100

Neznámí den a čas… pravděpodobně 4 týdny po souboji

Pomalu jsem nabírala vědomí, pocit co jsem měla, mě uváděl v dojem, že mě jeden z těch dvou nese. Měli nějaký rozhovor, takže jsem stále hrála uspanou.

"Jsme na cestě už 4 týdny." zamrmlal jeden z nich.

"Tam na západě je Konoha že?" po těch slovech jsem nenápadně otevřela oči a zadívala se na zapadající kotouč, kousek od něj byla nějaká věžička.

"Jo. To je Konoha, ale do kamené je to ještě kus cesty tak nepolevuj v ostražitosti."

"Večer si beru první hlídku."

"Jasně, dávku té holce, ale dám až zítra teď je tuhá." oznámil ten, co mě nesl, až jsem měla chuť ho kopnout.

Večer jsme zastavili někde blízko vody, jeden z nich mě zakryl a nohu mi pro jistotu připoutal ke stromu, o který mě opřel. Večer jsem se rozhodla zdrhnout. Ten co měl hlídku, vytuhnul už o půlnoci. Zjistila jsem, že je to jen jednoduchý uzel a prostě ho rozvázala. Vstala jsem a rozhlédla se kolem, kousek od toho co měl hlídku, byla čutora s vodou, chleba a můj skeit a Bo. Potichu jsem pro ně docupitala, a když jsem byla asi 20 metrů od místa, už běžím naplno. Vylezla jsem na jeden strom a hledala onu věžičku, která měla být náznakem nějakého místa nebo něčeho jménem Konoha, konečně jsem ji zahlédla, byla ode mě asi 6 kilometrů daleko, s mou rychlostí na velké vzdálenosti jsem si spočítala, že tam budu za, 30 minut. Slezla jsem ze stromu a rozeběhla se k místu, kde byla věžička.

Doběhla jsem až k zavřené bráně což jak sem pochopila mi bylo úplně na hovno, protože život je nejčastěji za branou a ne před branou, že ano.

Sebrala jsem se tedy a jala se hledat nějakej flek na spaní. Kousek od brány byla mýtina se skálou, kolem bylo několik terčů (ten co tu trénoval byl asi dost dobrej protože od středu byli je nobčas nějaké odchilky). Lehla jsem si na skálu a za chvíli už spala jak zabitá.

23. července, cvičiště

Ráno jsem se brzo probrala tak akorát, abych viděla východ slunce. Není divu spala jsem asi 4 týdny že jo. Vstala jsem a začla rozcvičovat ztuhlé svaly. Pak jsem se rozhodla likvidovat skálu holí, pak si udělala několik hmatů ve stylu tygra a nakonec i Jyuuken po kterém se mi kouřilo z konců prstů.

Pak se ozvalo za šustění, narovnala jsem se z jedné pózy ala stopnutý záběr uprostřed uklouznutí po banánové slupce ala nejde mi to. Zpoza stromů vyšel kluk v mým věku v závěsu s klukem jemu podobným v barvě očí. Asi si mě nevšim, protože se ohlížel přes rameno a něco tomu prckovi vysvětloval, ten najednou vypískl.

"Oneesan tam někdo je."

Šeredně mi ruplo v zádech když jsem začla hrát že o ničem nevím. No jemu asi došlo že nejsem zdejší protože po mě hodil jednu tu věcičku. která mi předtím v internátu málem zhizdila hlavičku.

"Může mi někdo laskavě vysvětlit, co vy to máte za zvyk po každým házet takový sračky?" otázala jsem se ostře až ten prd nadskočil.

"Nečum." křikla jsem na prda.

"Nemluv s mým bráchou tak." sjel mě ten vyšší a starší a jal se po mě hodit dva další nožíky či co to bylo. Uskočit jim bylo až hloupě jednoduché, takže se mu dostalo zasloužené příjemné odpovědi.

"Já si můžu mluvit jak se mi zachce koňskej vohone, já jsem totiž svobodná osoba. A jestli ti to nedochází tak mě vůbec nenapadá se ti omluvit a tomu tvým bratrovi s ujetým hárem už vůbec ne."

Vypadal stále klidně což se o mě říct nedalo... a o tom jeho bráchovi taky ne, oba jsme se probodávali pohledem a já k tomu svému přidala znamení typu: Polib mi.

Ten větší to už asi nevydržel a rozeběhl se na mě s dalším nožíkem v ruce.

"Hlavně mě prosimtě neřízni do obličeje!" zavřískla jsem strojeně histericky až se pár nebližších ptáků zvedlo. Pak jsem se neovladatelně začla, smát prohnula sem se a ten frajer přeze mě přelít což aby si nerozbil tlamu musel vyrovnat až krkolomným kotoulem vpřed.

Teď už tak klidnej nebyl- hold někdo je prostě neovladatelnej když se něčí příčinou strapní a zraní.

Přikrčila jsem se do bojového postoje Jyuukenu. Ten se jen uchechtl.

"Ty stoprocentně nejsi Hyuuga takže nemůžeš ovládat Byakugan a tudíž nemůžeš umět Jyuuken."